DOPIS 3

(Protože vás tyto dopisy dostávají do duševně-duchovní úrovně, která překračuje rovinu lidských činností a záležitostí, můžete je lépe nacítit po chvilce klidu a uvolnění. Pokud je to možné, uklidněte svou mysl tím, že se ponoříte do stavu vnitřního ticha. Teprve tehdy, když jste zcela vnímaví, Dopisy skutečně proniknou vaší lidskou myslí.)

Má NEOMEZENÁ NEBESKÁ LÁSKA mne přiměla k tomu, abych se znovu a znovu vracel, abych napsal lidstvu se záměrem – aby nakonec co nejvíce z těch, kteří jsou připraveni je přijmout – měli znalosti, jež jim umožní překonat jejich lidský stav a sjednotit se s "Vědomím Otce" – pravým "Vědomím Lásky", ve kterém se uskutečňují všechny štědré a nádherné věci.

Jak jsem již řekl a chtěl bych zopakovat, celá moje mise na Zemi byla podnícena LÁSKOU a věnovala se POUZE učení Pravdy o Životě, protože bez tohoto poznání není žádná naděje na osvobození z utrpení, pro které se lidstvo rodí, aby jej podstoupilo.

Vím, že toto prohlášení zarmoutí mnoho upřímných a oddaných stoupenců Křesťanského náboženství, jakož i těch, kteří celou svou víru soustředili na osobu "Ježíše".

Ale po pravdě vám říkám, abyste se mohli osvobodit od lidského stavu, jenž vám brání plně projevovat VESMÍRNOU PRAVDU a porozumět skutečné povaze "lidského – duchovního" stavu, který jsem nazval "Královstvím Božím", musíte se odvrátit od starých ustrnulých tvrzení, jako je "Spasení obětním beránkem", Svatá Trojice a vaše další přesvědčení, a přistupovat k PRAVDĚ O BYTÍ s plně otevřenou a vnímavou myslí.

Žádná jiná podoba spasení není možná. "Bůh" vás nemůže "zachránit", protože při neznalosti pravdy o životě bude lidstvo do konce věků dělat stejné pozemské chyby, jimiž si samo vytváří své nemoci a utrpení.

Kromě toho je víra člověka ve "vykoupení hříchů", ať už je jakákoliv, lidskou chybou, protože Zákon Příčiny a Následku je nepřekonatelný a je neodmyslitelnou – přirozenou – vlastností života. Nemůžete oddělit následky od příčiny, stejně jako nemůžete vymazat příčinu a stále mít následky. To je Pravda pro všechny úrovně Bytí.

Pravděpodobně jste nyní dostatečně pokročilí v myšlení, abyste byli schopni přijmout následující základní pravdu o svém pozemském životě.

Zákon "Příčiny a Následku" nebo též "Sklízíme to, co Zasejeme" je viditelný účinek toho, čemu říkáte "elektromagnetismus", a žádný člověk se základními vědeckými znalostmi nemůže očekávat, že "Bůh" "obchází zákony elektromagnetismu, které jsou Zákony činnosti – připoutání – odmítání".

"Činnost – Připoutání – Odmítání neboli Pohyb – Přitažlivost – Odpuzování jsou základní PODNĚTY ŽIVOTA a samotného LIDSKÉHO VĚDOMÍ, které oživilo vaši viditelnou podobu v životě, a jsou jedinými "nástroji" nebo "náčiním" stvoření. Jsou zodpovědny za utváření podstaty nebo "hmoty", jakož i za rozvoj jednotlivých forem a v konečném důsledku za samotnou jedinečnost všech živých bytostí.

Protože tento Zákon je samotným základem vašeho života jako jednotlivce, nelze se mu vyhnout. Nemůžete tedy opomíjet potíže spojené s vaším osobním životem a věřit, že vás "Bůh" před nimi zachrání. Vaše jediná naděje na konečný únik, na sestoupení z kolotoče lidských zkušeností je, poznat je, přijmout je a pak pracovat minutu po minutě na jejich překročení a nakonec splynout, v čistotě mysli, srdce a činu, a stát se "jedním" s Vesmírným Láskyplným Vědomím, s "Otcem", který vykonává DÍLO LÁSKY.

Zároveň, jak si stále více uvědomujete pravou PODSTATU "Otce" "ve vás, skrze vás a všude kolem vás", začnete mít nezvratnou víru, že za každých okolností můžete čerpat inspiraci, sílu a povznesení přímo od "Otce" ve vás a kolem vás.

POZNÁTE, že je to skutečně "Otec", který vás podporuje a vede do Království "Láskyplného vědomí Otce".

Bude vám zcela jasné, že "Otec", i když je všudypřítomný, je pro vás také osobní. Zná vás, zná vaše myšlení a vaše problémy. Ve "Vědomí Otcovské Lásky" jsou dokonalá řešení, která na vás čekají. Když je rozpoznáte, osvobodíte se od bolesti za předpokladu, že se stanete poddajní a ochotní naslouchat.

Dokud nebudete ochotni naslouchat, nikdy nebudete naplněni vědomím Otcovy lásky.

Dovolte mi, abych vám řekl podobenství. Představte si dítě křičící a kopající, protože chce zmrzlinu, zatímco jeho otec trpělivě čeká u dveří jeho pokoje, aby mu ukázal, že mu zmrzlinu a ovoce přinesl.

Můžete to považovat za nepravděpodobné, ale je to pravda. Matky si budou pamatovat časy, kdy jejich děti byly k neutěšení, odmítající poslouchat to, co se jim matka marně snažila říci, jelikož již měla řešení a jen čekala na okamžik, kdy přestanou plakat a kdy usuší jejich slzy.

Vidím bolest lidí, jejich výkřiky a slzy a můj soucit je bezmezný.

Slyším vás, ale vzhledem k úrovni vašeho současného vědomí pro vás nemohu nic udělat. Nemohu proniknout do řetězů a provazů vašich mnohaletých nevědomých myšlenek a činů. Vidím bolest přetrvávající v církvích, bohoslužbách a kazatelnách nevědomými kázáními. Vidím národy a jejich lid, kteří se usilovně snaží vyřešit potíže způsobené jejich tradičními hodnotami, kulturami a náboženským vyznáním. Vidím omezení v jejich každodenním životě, nedostatečné naplnění jejich potřeb a záměrů, utrpení vycházející ze vztahů všech druhů. Skupinové vědomí vycházející ze světa je změtí strachu, rozhořčení, hněvu, citového zmatku z vášnivých tužeb, pomsty a vyčerpání, smíchanými se soucitem, odhodláním zvýšit světové vědomí, odhodláním hledat bezpodmínečnou lásku ze strany těch, kteří obdrželi vhledy a určitý stupeň osvícení.

Přicházím blízko k lidem, kteří mě volají, a pracuji s nimi, abych zmírnil jejich trápení, ale jejich myšlení a víra jsou v jejich myslích tak hluboce zakořeněny, že moje pravda k nim nemůže proniknout a přivést do jejich mysli nové znalosti. Mnoho lidí slyšelo, byť stručně a nedokonale, ale postrádali odvahu přijímat nové myšlenky a vyjadřovat je. Také nebyl ten správný čas, abych pronikl bariérami lidského vědomí a učil vás.

Ale teď ten správný čas nadešel. Máte přístup k nově uvolněným vibračním frekvencím, které vám usnadní vzestup nad hmotný rámec předchozího období. Toto sdělení může být překvapivé, ale existuje vesmírné úložiště znalostí týkající se energií, což je zatím mimo vaše chápání. V současné době není žádná pozemská mysl schopna tomuto porozumět. Můžete si jen "představit" spektrum energie, což neodpovídá pravdě.

Bude to pro vás pomoc tehdy, když budete moci přijmout moje prohlášení s důvěrou, protože jsou pravdivá. Máte přístup k novým vibračním frekvencím odpovídajícím "lidskému vědomí", které vám umožní posunout se vpřed v duchovně-duševním vývoji, jenž jsem popsal v Dopisu 1.

Protože jsem odbočil, musím nyní zopakovat, že pokud jde o vaše myšlení a pocity, již více nemůžete unikat nejzákladnějším Zákonům Bytí – "co zaseješ, to sklidíš" –, stejně jako nemůžete uniknout zákonům elektromagnetismu ve vašem hmotném světě, protože elektromagnetismus je PODNĚTEM vytvářejícím Zákon "co zaseješ, to sklidíš", stejně jako elektromagnetismus vytváří formu základního pole energetických částic.

Není tedy možné nadále věřit v Křesťanská dogmata a zároveň se snažit následovat tyto Dopisy, neboť ustrnulé učení týkající se "spasení mou smrtí na kříži", Svaté Trojice, tělesného vzkříšení mrtvých, použití kadidla a zavedené formy modliteb jsou mylné a skutečnosti, které vám jsou nyní v těchto Dopisech představeny, jsou PRAVDA. Ustrnulá tvrzení a svátostné ozdoby jsou tím, čemu říkáte "návnady", jež měly upoutat vaši pozornost a získat vaši věrnost, ale zakrývají PRAVDU mého učení.

Proto musely být napsány tyto Dopisy.

Jediným způsobem, jakým jsem mohl oslovit svět v této době, kdy je připraven k novému duševně-citovému osvobození, bylo použít vnímavou, přizpůsobivou a očištěnou mysl, připravenou přijímat pokyny a vykonávat pro mne manuální práci.

Tyto Dopisy nabízejí lidem jediný skutečný způsob, jak lze najít cestu k duchovní úrovni, ve které zmizí všechny lidské chyby, a zůstává jen LÁSKA.

Je-li řečeno cokoliv dalšího, je to čistě projev lidských myšlenek a rozumu – a to není PRAVDA.

Lidé, zejména v Americe, hledají nové způsoby řešení starých problémů, ale dokud nepochopí skutečnou podstatu ŽIVOTA, ega a Zákony Bytí, budou jen posilovat své "ego" a jejich bolest bude pokračovat.

Pamatujte si, že pro vás na následujících stránkách zaznamenávám jednoduchou PRAVDU, stejnou, jakou jsem sděloval před dvěma tisíci lety, neboť tato PRAVDA zůstává zásadní a neměnná.

Proto můžete jen prohloubit své chápání PRAVDY, nikoli ji změnit.

Uvědomili jste si při čtení prvních dvou Dopisů, že všechno, co jsem řekl palestinskému lidu, bylo přímým výsledkem toho, co jsem viděl o "skutečnosti života" v poušti, – totiž, že není nic pevného?

Vzpomínáte si, že když jsem se v mém stavu přesahujícím pozemskou úroveň díval na skály, písek, hory, vodu Mrtvého moře pode mnou, všechno se mi zdálo jako "mihotání – hemžení smítek prachu"?

Skála, písek, hory, voda se od sebe lišily pouze rozdílnou rychlostí "mihotání smítek prachu" a hustotou smítek v hemžícím se prachu.

Nenajdu žádný jiný, lepší způsob, jak popsat to, co jsem viděl, když jsem byl na Zemi, nebo jak zprostředkovat poznání o skutečné podstatě "hmoty" a zdánlivě pevné látky a stavbě vašeho světa.

V moderní řeči byste pravděpodobně toto "hemžení smítek prachu" nazvali vibracemi částic.

Možná bychom mohli spojit tyto dva výrazy a popsat nejzákladnější viditelnou "skutečnost" jako "mihotání částic", což do značné míry zachycuje pocit "mihotající se záře", ve které jsem viděl částice tančit.

Nyní, když jsem řekl vše výše uvedené jako úvod ke svému vyprávění o mé činnosti v Palestině, dovolte mi, abych vám přiblížil jeden určitý den před dvěma tisíci lety, kdy slunce svítilo na blankytně modré obloze. Šel jsem se svými učedníky do kopců, abychom se vzdálili od lidí a mohl jsem si odpočinout, meditovat a modlit se.

Ale nemělo tomu tak být. Mysleli jsme, že bychom mohli davu uniknout, ale protože jsme lidem naznačili náš záměr, tak nás zpočátku následovalo jen několik lidí a ti křičeli také na ostatní, že jdeme směrem do kopců.

Prosili jsme je, aby se vrátili domů, přesto se původních několik lidí nakonec rozrostlo na velké shromáždění, které nás následovalo. Lidé trvali na tom, abych k nim promluvil.

Možná se divíte, proč mi tak dychtivě chtěli naslouchat.

Vnitřně cítili, že jim řeknu ŽIVOTNĚ důležitá slova.

Pokaždé znovu jsem hovořil o činorodosti "Otce", viditelné všude kolem nich, která jim dala naději a pomohla jim vidět svět novýma očima.

Mluvil jsem k nim o LÁSCE, a to je utěšilo.

Z tohoto důvodu jsem jim mohl říci následující, neboť jsem věděl, že mi budou rozumět a budou se mnou souhlasit:

"Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi,a já vás občerstvím. Mé jho netlačí a mé břemeno netíží."

Věděli, že když jsem říkal tato slova, což jsem často dělal, porovnával jsem pravidla a zákony židovských vůdců s Pravdou, kterou jsem jim objasňoval.

Takže když mne lidé prosili, abych je učil, co jsem mohl udělat jiného, než se posadit na skálu nad nimi a učit. Rozhodl jsem se, že když přišli z takové dálky, aby mě slyšeli, uslyší něco, co si budou pamatovat a pravděpodobně o tom mluvit celý svůj život.

Věděl jsem, že ačkoli jsem jim vyprávěl o "Otci" a "Otcovské lásce", stále se obávali, že budou "Bohem" odmítnuti.

I když jsem se snažil jim pomoci pochopit, že "Otec", o kterém jsem mluvil, nebyl "Bůh" – osoba, kterou uctívali, dobře jsem věděl, že jsou v rozpacích.

Znovu a znovu jsem jim opakoval, že "Otec" je v nich, ale stále se obávali, že by mohli čelit trestu seshora, kdyby věřili mým slovům.

Zeptal jsem se "Otce" co je mám dnes naučit. Pak jsem si všiml koz a ovcí pasoucích se na svazích kopců pod pozorným dohledem jejich pastýře a najednou mi přišlo na mysl podobenství pro dnešní den.

Vstal jsem a zvolal tak silně, aby můj hlas byl slyšet až do zadní části zástupu:

"Podívejte se na ovce a kozy pasoucí se v kopcích. Ovce se nepasou na stejném místě jako kozy. Podívejte se na ovce: jsou trpělivé a neútočí, i když jsou nahnány do rohu ohrady a těsnají se v něm.

Spokojeně se pasou, nikdy nenárokují půdu, která není jejich, a nechají pastvinu spasenou tak, že po jejich průchodu tráva doroste. A co je nejdůležitější, poslouchají hlas svého pastýře. Proto se o ně dobře stará.

Vede je k nejlepším pastvinám a spí u nich v noci, aby nebyly ohroženy ani napadeny psy nebo zloději. Podívejte se na kozy, které lezou a skáčou na skalách a zabíhají do nebezpečných míst. Zapletou se do trní a zraní se o křoviny. Jsou to nezbedníci.

Kdyby nebyly člověku k užitku, nezbylo by nic jiného, než aby byly celý den přivázány nebo vyhnány do pouště.

Dívám se na vás pode mnou a vím, že mezi vámi je spousta ovcí, ale také je mezi vámi spousta koz."

Ozvalo se několik rozzlobených mrmlání, ale většina lidí, která byla v jádru dobrosrdečná, se vzájemně pošťuchovala a škádlila, ukazovala na kozy, smála se a souhlasně přikyvovala. Bylo příjemné vidět, jak se smějí, a tak jsem pokračoval:

"Ovce poznáte podle jejich domovů, způsobu, jakým se chovají ke svým sousedům, a způsobu, jakým jsou vnímány celým jejich okolím.

Takto můžete rozeznat i kozy – myslíte, že mají spoustu přátel?"

Z davu vybuchly výkřiky: "Néééé!" následované velkým smíchem.

"Sleduje pastýř kozy a pečuje o ně – nebo se musí starat samy o sebe a vracet se domů k večernímu dojení?"

Dav se znovu zasmál a přidal trefné odpovědi, některé velmi vtipné a duchaplné.

"A tak je to i s vámi, kdo jste ovcemi, a těmi z vás, kteří jsou kozami – jste chráněni 'Otcem',pokud jste ovcemi, ale nejste chráněni 'Otcem', pokud jste kozami, protože každý den tvrdohlavě sledujete své vlastní touhy a pravděpodobně sejete zkázu kolem vás. Řekněte mi – může 'Otec' chránit lidi, kteří jsou kozami?"

Dav byl tichý, ale pozorně naslouchal.

"Řekli byste tedy, že se 'Otec' zlobí na kozy a nebude je chránit, nebo spíše řeknete, že stejně jako se pastýř stará o své ovce, staral by se i o kozy, kdyby o to stály? 'Otec' miluje ovce a kozy stejně, ale je bezmocný při ochraně koz kvůli jejich přirozenému chování.

Podívejte se také na stravovací návyky ovcí a koz. Ovce se spokojí pouze s trávou, na kterou jsou jejich žaludky dokonale přizpůsobeny, ale koza bude jíst všechno, na co narazí, bez ohledu na její trávení. Totéž platí pro lidi, kteří nejsou pozorní k tomu, jakou duchovní potravou živí svou mysl, protože nemají žádný určitý cíl ani jasnou motivaci. Stejně tak kozy nevidí, kdy jim jejich potrava škodí nebo je vede k nebezpečným zkušenostem či chybám.

Lidé bloudí a přijímají duchovní obdobu trní, starých bot, kousků látky, listů, bodláků, plevelů, protože jim chybí zdravý úsudek."

Jeden muž na mě volal:

"Mistře, a co když člověk, který je ovcí, udělá chybu a dostane se do potíží. Opustí ho 'Otec'?"

Odpověděl jsem mu otázkou:

"Co udělá pastýř, když jedna z jeho ovcí spadne do příkopu, sklouzne z útesu nebo se chytí do trní? Řeknu vám to. Pastýř opustí své stádo, vydá se hledat chybějící ovci a nevzdá se, dokud ji nepřivede zpět do bezpečí.

A stejně tak 'Otec' ví, že ani ovce se nemůže tak či onak vyhnout chybám, ale buďte ujištěni, že 'Otec' okamžitě odpoví na její bečení a zachrání ji. A kdyby se koza chovala jako ovce a dbala hlasu pastýře, i ona by se dostala pod ochranu pastýře a on se o ni bude starat stejně, jako se stará o ovce.

Takže takto je to s vámi a "Královstvím Nebeským – Královstvím Božím".

Ozvalo se několik hlasů a žádali mě, abych jim řekl, co jsem myslel tím "Královstvím Božím".

"To, co vám říkám, se liší od všeho, co jste kdy slyšeli od proroků všech dob.

Neporovnávejte to, co vám říkám, s tím, co vám říkají vaši Učitelé. Mohou pouze opakovat to, co četli v Písmu Svatém a nemají žádné osobní zkušenosti s Královstvím Božím nebo Nebeským.

Bůh se 'nevyskytuje' na žádném určitém místě, ale je všudypřítomný jako obloha a vzduch nad vámi.

Písmo Svaté vyjádřilo Pravdu výrokem: 'V Bohu žijete, pohybujete se a máte svou bytost.'

Neboť Boží Království je nad vámi, kolem vás a také uvnitř vás – a můžete do Božího Království vstoupit."

Lidé netrpělivě vykřikli: "Ale co to je?"

"Je to stav mysli a srdce, kdy jste zcela odevzdáni 'Bohu' – vašemu 'Otci'. Když jste v tomto stavu, 'Otec' řídí vaše tělo, vše, co děláte a celý váš život."

Několik lidí zabručelo: "Jak to může být?"

"Je to možné, když natolik zapomenete na "sebe" – na sobecké touhy, nepřátelství, hněv, žárlivost, chamtivost, pomstychtivost, že jen 'Bůh' zůstává u kormidla vaší mysli a srdce."

"A co se potom stane?" zeptala se jedna žena.

"Poté vstoupíte do 'Stavu Bytí', které je 'řízeno Bohem'. Je to naprosto radostné a nádherné. Je to láska, štědrost, cítíte stejnou starost o druhé jako o sebe, nikoho nesoudíte, protože přijímáte ostatní přesně takové, jací jsou, protože víte, že oni jsou také dětmi 'Boha' a že 'Bůh' se o ně i o vás stará. Je to bezmezné štěstí, nepopsatelné, je to radost z krásy světa, je to neomezený život a zvýšený příliv síly, je to zdraví, uspokojení všech vašich potřeb ještě předtím, než si tuto potřebu uvědomíte."

"Proč nám Rabíni tyto věci neřeknou?" stěžovalo si několik hlasů.

"Protože jen já jsem viděl 'Otce', jen já vím, jak byl svět stvořen a jaké jsou zákony života. A protože vím všechny tyto věci, vše, co musíte udělat, je přijít ke mně a zeptat se mě a já vám odhalím vše, co mi bylo dáno. Po pravdě řečeno, vy všichni, kteří věříte – a rozumíte – a denně se snažíte uvést má slova do života – budete zachráněni před souženími, jež lidé zažívají. Trpíte, protože nerozumíte tomu, jak jste byli stvořeni a nerozumíte skutečným důvodům, pro které jste se narodili.

Narodili jste se, abyste byli dětmi a dědici 'Otce', narodili jste se, abyste se těšili ze všeho, čím 'Otec' sám o sobě je, a ze všeho, co vám může dát. Vy se ale obracíte zády k celé nádheře Království a snažíte se najít potěšení v pozemských věcech. Tím nikdy neodhalíte Boží Království ani nevstoupíte do Království Nebeského."

"Jak vstoupíme do Království?"

"Již jsem vám to řekl. Vstupujete do Království Nebeského, když činíte pokání ze všeho, co vytváříte ve svém srdci a ve své mysli. Když předáte své špatnosti Otci, prosíte o odpuštění a modlíte se za sílu, abyste se očistili od svých špatných myšlenek, slov a činů. Když se jich konečně zbavíte, můžete si být jisti, že jste došli do bodu, kdy začínáte vstupovat do Nebeského Království. Když tohoto bodu dosáhnete, zjistíte, že se vaše postoje vůči ostatním mění, neboť 'Otec' uskutečňuje Své Dílo Lásky ve vás. Osvobodíte se od řetězů a lan vzniklých z vašich nedobrých tužeb a činů, které vás v minulosti svázaly a uvěznily v tomto světě. A více než to, zjistíte, že 'Otec' skutečně naplňuje všechny vaše potřeby."

Jedna žena zvolala: "Mám teď potřebu, Mistře, mám hlad."

Lidé se smáli, ale pak se k ní připojilo několik hlasů a řeklo: "Byli jsme s tebou mnoho hodin, museli jsme jít dlouho, než jsi souhlasil s tím, že nás budeš učit. Ukázali jsme ti, že jsme dobré ovce. Nepomůžeš nám uspokojit náš hlad?"

Uvědomil jsem si, že mluví pravdu, a soucítil jsem s nimi. Následovali mě nejen proto, aby byli uzdraveni, ale také proto, že velmi dychtili poznat Pravdu, kterou mi zjevil "Otec". Řekl jsem jim, že "Otec" splní všechny jejich potřeby. Měl jsem tedy příležitost ukázat jim sílu víry a Sílu, která je "Bohem". Dokázal bych jim, že nic není nemožné pro ty, jež skutečně věří tak, jak já jsem věřil a měl přesvědčení.

Zavolal jsem své učedníky a řekl jsem jim, aby zjistili, zda je ve shromáždění někdo, kdo má jídlo. Našli mladého chlapce, který měl chléb a ryby a přinesl mi je.

Odvrátil jsem se od davu a klidně jsem se díval na chléb a ryby, protože jsem věděl, že to byla jen "Síla Božského Ducha", podstata veškeré "hmoty", jež byla zviditelněna.

Věděljsem, že "Síla Božského Ducha" je neomezená a je činnou silou v mém vědomí. Věděl jsem, že podstatou "Otce" je uspokojení potřeb.

Když jsem požehnal jídlo, cítil jsem, jak SÍLA proudí skrze mou mysl, tělo a ruce, a věděl jsem, že hlad lidí bude uspokojen. Nevěděl jsem, jak se to stane, jen jsem věděl, že se to stane.

Potom jsem vzal koše s jídlem, řekl jsem učedníkům, aby ho rozdali, a cítil jsem naprostou jistotu, že každý bude mít tolik jídla, kolik bude potřeba.

Když bylo jídlo lidem rozdáváno, násobilo se, dokud celý dav nebyl nasycen a uspokojen. Nějaké jídlo dokonce ještě zbylo v koších.

Dokázal jsem tedy, že:

"Hmota" – vše, co je viditelné ve vesmíru, je duchovní vědomí zviditelněné vibracemi "prachu" (což věda nazývá částice).

Ke změnám "vibrací prachu", a tedy i "hmoty", dochází v důsledku silného přesvědčení a řízeného, kontrolovaného, soustředěného zviditelnění energie duchovního vědomí.

Když člověk ve "vědomí lásky" jedná čistě za účelem dosažení dobra druhých, jediným omezením "Otcova Láskyplného Díla" ve světě JSOU MEZE, KTERÉ TOMUTO DÍLU STANOVUJE DUCH ČLOVĚKA.

K takovým změnám "hmoty" může dojít pouze tehdy, je-li vědomí "člověka" v dokonalé harmonii a spojení s Vesmírným Vědomím Otce.

Ovšemže lidé a mí učedníci byli překvapeni tím, že všichni přítomní byli tímto způsobem nasyceni, a nikdo z nich nechápal, jak se takové věci dosáhlo.

A tak došli k závěru, že to byl ten nejneobvyklejší zázrak, jaký kdy viděli. Toto je ještě vice utvrdilo v jejich přesvědčení, že jsem Syn Boží.

Jiného dne jsem seděl pod stromem před Bethesdou, obklopený lidmi, kteří mi přivedli nemocné, aby byli uzdraveni. Jako vždy žasli nad navrátivším se životem a zdravím těchto lidí a přemýšleli, jak k takovým zázrakům může dojít.

Opět jsem se snažil, aby pochopili Sílu Víry.

Evangelia říkají, že jsem řekl, že kdyby člověk měl víru velikosti hořčičného semene, mohl by pohybovat horami.

Toto tvrzení je chybným výkladem toho, co jsem opravdu řekl, a ukazuje, jak málo moji učedníci a evangelisté rozuměli mému učení, když jsme žili na Zemi.

Pokud by člověk měl "víru" velikosti hořčičného semene, – co to znamená?

Jak můžete takto měřit víru?

Víra je víra.

Je to "síla úplného přesvědčení" obsažená v mysli a nemůže být omezena co do "velikosti".

Víra vyplývající z potřeby věřit v něco, protože taková víra určitým způsobem poslouží vašim účelům, může být silná a účinná, ale nikdy ji nelze měřit ve "velikosti"!

Přesvědčení je ještě silnější. Přesvědčení nachází svůj pramen ve slyšeném a porozumění zákonitostem. Protože jste něco slyšeli nebo si přečetli a jste si jisti, že je to pravda, rozvíjíte v to hlubokou víru. Jste přesvědčeni, že je to pravda. Jste si zcela a bezvýhradně jisti způsobem, který neumožňuje námitky.

Stále jsem lidem říkal: "Věřte, že dostanete, a bude vám dáno."

Věděl jsem však, že v té době bylo pro lidi téměř nemožné mít tak silnou víru, která by způsobila zázraky, protože bez ohledu na to, jak usilovně bych jim vysvětloval Pravdu, stejně by nikdy neměli tak přesvědčivé znalosti, jaké mi byly dány v poušti.

Ale nyní, když ve stručnosti vyprávím příběh z doby mého pobytu na Zemi v Palestině, to dělám s úmyslem, že vy, můj čtenáři, začnete vnímat a rozumět znalostem, které jsem získal během svého osvícení.

Mým záměrem je dát vám znalosti – vědomosti. Věřit slyšenému znamená věřit něčemu, co vám bylo řečeno, ale o čem nemůžete opravdu dokázat, že je pravda. Vědění je vědět něco, co vám bylo řečeno nebo přečteno, a protože to, co jste slyšeli nebo četli, se logicky a skutečně shoduje se všemi vědomostmi, které již máte, jimž rozumíte a věříte, nové poznatky se stávají znalostmi – vědomostmi. Víte, že to, co nyní "víte", je PRAVDA. Máte pocit "přesvědčení".

Až do této doby někteří z vás měli víru v "Ježíše Krista", ale byli jste jako předčasně narozené děti. Vaše víra byla částečně slepá a poslušná, i když se mísila s mnoha pochybnostmi. Proto v okamžiku, kdy jste cokoli potřebovali, spoléhali jste se, že "Ježíš" to pro Vás zajistí. Ve skutečnosti většina z toho, o co jste žádali a věřili jste, že přichází díky "Ježíši", přicházelo díky vaší vlastní "víře v Ježíše" zviditelněné v podobě věcí, o něž jste žádali.

I když je tato dětská "víra" velmi důležitá pro vaše blaho, vy, kteří jste schopni se pohybovat na duchovní cestě vpřed k dokonalosti, musíte nyní získat přístup k hlubší úrovni opravdového poznání vztahu mezi vědomím a "hmotou". Bez tohoto základu se bude člověk i nadále brodit náboženskými mýty a zůstane uvězněný ve stavu lidského utrpení.

Když jsem byl na Zemi, říkal jsem lidem Pravdu, ale ta byla neustále nesprávně vykládána. Co jsem opravdu řekl o víře, bylo toto:

"Podívejte se na tento nádherný velký strom. Vyrostl z nejmenšího semena, jaké si lze představit. Podívejte se na jeho obrovský kmen, větve a listoví. Celý tento obrovský růst započal v malém semeně.

Jak se mohla taková věc stát? Odkud pochází veškeré dřevo tvořící strom a listy, které jej zdobí? Není to zázrak stejně velký, jako zázraky, jež pro vás každý den vykonávám? Není růst tohoto stromu stejným dílem 'Otce', jako i uzdravení, které se děje u nemocných lidí?

Ptám se vás – co je to semeno? Můžete mi to říci? Ne, nemůžete. Ale já vám to povím:

Je to malý – nepatrný nositel "vědomých znalostí".

Je to 'vědomí znalostí' toho, čím se stane. Je to zlomek 'vědomí' vycházející z 'Božského Tvůrčího Vědomí'.

Je to zlomek duchovní síly, čerpaný z Duchovní Síly Otce, který se, jakmile je zasazen do země a zaléván deštěm, začne oblékat viditelnou 'hmotou', o níž má ve svém nitru uloženy znalosti. Tyto znalosti jsou pravdivé, pevné, jasné, silné a neochvějné. Toto sebepoznání ztělesněné v semeni je sebevědomím ve 'vědomí'.[1]

Všechny formy života vycházejí z tohoto jednoznačného sebepoznání – 'sebevědomí ve vědomí'. Uvědomění si tohoto 'sebevědomí ve vědomí' odlišuje neživou půdu a skály od všeho, co žije a roste na povrchu Země. Tam, kde není 'sebevědomí ve vědomí' nebo 'poznání vlastní totožnosti', nedochází k růstu. Vědomí, které leží v zemi a ve skalách, zůstává 'vědomím' ve stavu spánku."

Pokud byste tedy mohli věřit v to, o co požádáte

se stejnou silou přesvědčení, s jakou hořčičné semeno zná svou vlastní totožnost,

mohli byste dokázat vše, co chcete udělat.

Kdybyste mohli ve své mysli nést semeno dokonalého plánu svých nejupřímnějších cílů a bezpochyby byste věděli, že může růst a dospět k dokonalému uskutečnění, zajisté byste viděli v tomto vašem životě toto nádherné semeno vzklíčit a růst.

A určitě byste mohli ve svém životě hýbat horami — těmi horami, které stojí v cestě a brání vám dosáhnout všeho, čeho byste chtěli... Horami, které jste sami vytvořili ve chvílích své bezohlednosti a špatných myšlenek. Kdybyste pochopili podstatu stvoření a života, mohli byste žít život úplné svobody, neomezeného naplnění a nevýslovné radosti.

Snažte se porozumět a zjistíte, že k vám postupně porozumění přichází. Zaklepejte na dveře vesmíru umožňující přístup k "Bohu" — "Vědomí Vesmírného Otce", a nakonec uvidíte otvírající se dveře a budete mít přístup k tajemstvím světa.

Pouze věřte a dostanete.

Vždy jsem všem také připomínal:

Pouze ti, kteří mají čistou mysl a srdce, dosáhnou těchto mocných věcí.

Špatní mohou po nějakou dobu vzkvétat stejně jako králové, dobyvatelské armády a další, kteří ve své mysli shromažďují bezpráví. Je jim dovoleno nějakou dobu vykonávat svou práci, protože od zlého by také mohlo vzejít určité dobro, ale nakonec neuspějí a jejich jména jsou hanobena zbytkem světa. Takže vy všichni, kteří to dokážete, podívejte se na své motivy. Přání zrozená výhradně ze sobecké touhy po bohatství nebo pohodlí nakonec vedou ke zklamání, nemoci a smrti.

A říkám vám, kteří čtete tato slova – ať se nikdo neodvažuje popírat Pravdu, o které mluvím, dokud sám nevykročí na Cestu Sebeodevzdání, již jsem následoval, když jsem byl na Zemi, a nedosáhne spojení s "Otcem" a s nevyvratitelnými vrcholy poznání a porozumění, kterých jsem dosáhl.

Až toho všeho dosáhnete, nebudete již chtít popírat pravdu, kterou vám sděluji, a ani se nebudete moci ovládnout, abyste se nepřipojili ke "mně" a k výuce stejně hledajících. Do té doby zůstaňte v klidu a nedávejte nikomu najevo svou nevědomost.

Často lidé na celém světě rádi přijímají moje učení jako vysoce morální a nejdokonalejší pokyny pro správné chování a každodenní život. Rychle však dodávají, že příběhy o zázracích by neměly být brány v úvahu, protože takové odchylky od přírodních zákonů vesmíru nejsou možné.

Tento typ myšlení vytváří překážky pro další pokrok v duchovním a vědeckém vývoji, kterého je lidská mysl schopna.

Ve skutečnosti jsem nepřišel na Zemi, abych zavedl nové náboženství nebo vyšší morální zákoník, než který dal Mojžíš v Desateru přikázání.

Mým cílem bylo přinést nové vnímání "Boha" jako stvořitele a pochopení samotného bytí. Z tohoto poznání může vyplynout nový způsob života.

Správným přístupem k mému poslání na Zemi v tomto třetím tisíciletí je uznat, že "zázraky", které jsem provedl, jen přesahují současné schopnosti průměrného člověka.

Takové "zázraky" jsou však příkladem toho, čeho lze dosáhnout v budoucnu, kdy mysl lidí bude naplněna pravými znalostmi o podstatě bytí a bude skrze víru, meditaci a modlitbu zcela naladěna na Vesmírný Život – Vědomí Lásky a jím prostoupena.

Je skutečně pravda, že jsem "kráčel po vodní hladině", když moji učedníci byli na palubě lodi, aby přepluli jezero?

Pokud jste četli biblický příběh o této události, tak si uvědomíte, že mě moji učedníci zanechali samotného. Hledal jsem příležitost na čas přerušit veškeré spojení s lidmi, odejít do kopců a znovu vstoupit do hluboké meditace, aby mé vědomí mohlo splynout s vesmírnou úrovní "Božského Vědomí".

Když jsem byl v tomto duchovním stavu přesahujícím lidské vědomí, veškeré mé tělesné vědomí zmizelo, byl jsem pozvednut do blaženého stavu Vesmírného Proudu Života a věděl jsem, že všechno je VŠUDYPŘÍTOMNÝ ŽIVOT, že ŽIVOT je skutečnou podstatou mého stavu bytí a že všechny jiné projevy jsou jen změněným a dočasným vzhledem zviditelněného VŠUDYPŘÍTOMNÉHO ŽIVOTA.

VĚDĚL jsem, cítil jsem, že jsem SÁM ŽIVOT, a když jsem vyklouzl z pozemského vědomí do VESMÍRNÉHO VĚDOMÍ ŽIVOTA, zákony, kterými se řídí můj tělesný život, byly překročeny a už se nevztahovaly na svaly a krev mého lidského těla.

Toužil jsem se v tomto novém stavu, jenž překračuje stav pozemský, pohybovat a zjistil jsem, že se vznáším nad svou jeskyní. Viděl jsem své učedníky na jezeře a věděl jsem, že jsou v nesnázích. Bez námahy jsem se vznášel dolů z kopce směrem ke břehu, a když jsem začal znovu získávat spojení se svými běžnými lidskými zájmy – v tomto případě se svými učedníky – zjistil jsem, že spočívám na vodní hladině. Byl jsem však stále v tom stavu, kdy jsem si plně uvědomoval, že já sám jsem zosobněný ŽIVOT, a proto bylo moje tělo naplněno ŽIVOTNÍ SILOU, jež stále odlehčovala a přeměňovala atomovou strukturu mého hmotného těla.

Musíte pochopit, že sluch a myšlení ve stavu lidského vědomí a ve stavu výstupu do NEOMEZENÉ SKUTEČNOSTI VESMÍRNÉHO ŽIVOTA, kdy je osobní vědomí vytaženo z těla a zcela se spojí s "Vesmírným Vědomím Otce", patří do dvou zcela odlišných úrovní bytí.

Lidské vědomí může být osvíceno "Vesmírným Vědomím Otce", ale získané prozření se mísí s lidským stavem a je často mylně pochopeno podle vědomostních a znalostních základů, které již ovládají mozek, a tím i samotné duševní procesy. Osvícení, jež dostáváte, je žel znečištěno a zkresleno vašimi současnými přesvědčeními, která vehementně udržujete.

Kdežto NADSMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ a STAV POZNÁNÍ opouštějí tělesný stav a vystupují z něj. Mozek již nic nemá pod kontrolou.

Již nemá žádný vliv na stav Nadsmyslového Vnímání, které je Pravda sama.

Tento stav již není ovládán ani ovlivněn lidskou vírou.

Je to stav toho, "Co je Skutečnost" na pozadí viditelného projevu a života, místo toho, co v lidské úrovni "Je Považováno za Život".

V Nejvyšším Stavu Vědomí jsou "zázraky" jen běžným uplatněním zákonů Vesmíru.

Než budu pokračovat v líčení svého života na Zemi, chtěl bych znovu zdůraznit, že vše ve vesmíru je zviditelněný jednotlivý skutečný STAV VĚDOMÍ. Musel jsem sestoupit ze svého současného STAVU VESMÍRNÉHO VĚDOMÍ LÁSKY, abych znovu prožil na Zemi svůj život, který zůstává nesmazatelně vtištěn do energie vědomí samotného světa, pocházející z doby jeho stvoření.

Musíte pochopit, že když jsem zanechal své tělo v Palestině, nechal jsem za sebou všechno, co se týkalo tohoto života.

Splnil jsem svůj úkol. Proto když jsem zemřel na kříži, byl jsem osvobozen a byl jsem vyzdvižen v nádherném SVĚTLE, abych se stal součástí tohoto SVĚTLA, abych byl SVĚTLEM a radoval se ve SVĚTLE, které je Všeprostupující Láskou, Životem, Krásou, Harmonií, Radostí a Nadšením.

POHYBOVAT SE V RŮZNÝCH ÚROVNÍCH "VĚDOMÍ" není snadný ani příjemný úděl.

To jenom proto, že moje poselství na Zemi nebylo úplné, když jsem v Palestině zemřel, vracím se nyní, abych vám pomohl připravit se na vstup do nového věku, nového období individualizovaného života na Zemi.

Trochu lépe pochopíte, co myslím výrokem "není snadný, ani příjemný", pokud si vzpomenete na časy, kdy jste prožívali velký smutek ve svém životě, a pocítíte odezvy s téměř stejným napětím a pocity jako tehdy, když jste tento smutek prožívali poprvé.

Když přemýšlíte o minulé bolesti a utrpení, bude se vám chtít plakat. Po prožití těchto okamžiků ve své představivosti pocítíte návrat původní sklíčenosti a úzkosti. Budete se chtít vzdálit od lidí, protože vaše vědomí teprve pak opustí váš stav klidné a blažené rovnováhy, abyste znovu zažili nízké vibrace vědomí a jeho formy, které jste vytvořili v prvotním období vašeho utrpení.

Změna nálady naznačuje změnu energie vědomí. Zvyšováním vibrací vědomí získáte tělesnou, citovou a duševní podporu, díky které budete šťastni. Pokles energie vašeho vědomí oslabí práci celého vašeho systému a budete cítit nástup sklíčenosti nebo alespoň pokles své dřívější lehkosti.

Popisuji vám pravdu o životě.

Celý váš vesmír projevuje různé frekvence vibrací energetických částic vědomí.

Když tyto frekvence stoupají nebo klesají z jedné úrovně do druhé, viditelné a hmotné struktury také projevují různé úrovně energie a následuje změna v myšlenkových modelech, pocitech a vzhledu.

Pouze moje láska k lidstvu mě nutí sestoupit z mého stavu vědomí a vrátit se do podmínek mého života na Zemi.

Po dva tisíce let "Křesťané" prožívají utrpení mého ukřižování.

Někteří lidé dokonce mají stigmata, což není nic jiného než citová, nepřiměřená, chorobná odezva na jejich přesvědčení, co jsem musel snášet. Tito lidé prožívají nadměrné citové rozrušeni vrcholící představou mého strachu a utrpení před mou smrtí.

Jejich procítěná vděčnost za to, co jsem vydržel, je vrhla do stavu tělesného zármutku. Tato slova byla napsána na Velký pátek a já vám úmyslně vyprávím o mém ukřižování a říkám vám, že je nutné opustit všechna dramata spojená s připomínáním toho dne. Zemřel jsem – a byla to pro mne velká úleva.

Je čas, aby se lidé probudili ze svého dlouhého, předlouhého snu a pochopili život takový, jaký ve skutečnosti je, a poznali také pravdu o mém ukřižování, která byla až dosud skryta.

Pokud jde o Velký pátek, rok co rok jste si po staletí vytvářeli traumatický stav vědomí, který znečistil celý svět, jenž je tak daleko vzdálený od duchovní úrovně VESMÍRNÉHO TVŮRČÍHO VĚDOMÍ, jako je peklo vzdáleno od nebe.

Nyní, když jsem se rozhodl znovu prožít svůj život na Zemi skrze mysl své Zapisovatelky jako "Ježíš", abych pomohl světu vstoupit do nového období duchovního vývoje, žádám ty, kteří mohou přijímat má slova, aby se vzdali tohoto zaběhnutého způsobu vzpomínání na moji smrt a prožívání tělesného "sebezapření" během Půstu proto, aby si tímto způsobem připomněli mých 40 dní v poušti. Neboť z mého vyprávění musíte pochopit, že tyto chvíle v poušti byly okamžiky velké radosti a duchovního štěstí.

88888888

Těsně před mou smrtí se odehrálo mnoho událostí velkého duchovního významu, které jsou dokonalými příklady velkých Kosmických Zákonů působících ve vaší úrovni bytí. Nyní vám stručně vysvětlím tyto důležité události, protože mým cílem je zcela osvítit vaši mysl a poskytnout vám znalosti, které přesahují jakékoli poznatky, jež byste mohli obdržet od jiné osoby ve vašem světě.

Když jsem začal připravovat své učedníky na svou bezprostřední smrt, byl to úkol nesmírně obtížný. Sotva dokázali potlačit své překvapení a zděšení. Představa, že budu ukřižován jako obyčejný zločinec, byla pro ně zdrcující a také mne nechtěli ztratit.

Povolal jsem je, aby mě následovali a vzdali se svého úspěšného života. Opustili své rodiny a své domovy, aby vystavěli svůj život kolem mé osoby a mé práce. Byli hrdí na pokroky, které postupně přicházely, když jsme procházeli městy. Chtěli být spojováni s mým jménem a být uznáváni jako moji následovníci navzdory odmítnutí a tvrdému odsouzení ze strany svých náboženských vůdců. Kromě toho mě milovali a vážili si mne, a to jak za to, jak jsem žil dle vlastního učení, tak za to, s jakou láskou a soucitem jsem uzdravil mnoho lidí a přinesl jim útěchu v jejich těžkých životech. Opravdu věřili, že jsem Syn Boží. Jak by mohl Boží Syn skončit na kříži, ptali se navzájem. Jejich hrůza narůstala s každou novou otázkou. Bylo to pro ně nepředstavitelné. Cítili, že se před nimi otevírá obrovská prázdnota.

Prázdnota v jejich životech, obrovská propast v zemi, po které kráčeli. Rostla v nich neúnosná nejistota a ztráta smyslu svého života. O tom, co jsem jim řekl o svém budoucím ukřižování, se ani neodvažovali uvažovat. Taková událost by zničila vše, čemu věřili celým svým srdcem.

V důsledku toho moji učedníci nahlas a důrazně odmítali to, co jsem se jim snažil říci, a opakovaně prohlašovali, že něco takového se nikdy nemůže stát. Když jsem pevně vzdoroval jejich tvrdohlavému odmítání, byli nakonec nuceni postavit se tváří v tvář skutečnosti a otevřeně přijmout, že něco takového je možné. Řekl jsem jim, že po mé smrti mne znovu uvidí a že očekávám, že budou pokračovat v práci, kterou jsem započal.

Bolest, kterou jsem jim způsobil, a rozpravy, které jsem mezi svými učedníky vyvolal, mě také hluboce zasáhly. Nebylo snadné se vydat na cestu do Jeruzaléma, kde na mě čekal můj osud. Často jsem přemýšlel, jak se s touto velkou výzvou ve vytrvalosti vyrovnám. Jestlipak budu schopen překročit svůj tělesný stav, spojit se s Vědomím Vesmírného Otce a zůstat v něm až do své smrti? Někdy mě představy utrpení velmi děsily, ale neodvážil jsem se tento strach odhalit svým učedníkům. Proto jsem začal svou poslední cestu do Jeruzaléma s velmi smíšenými pocity. Na jedné straně jsem byl unavený léčením, mluvením a učením lidí, kteří poslouchali s otevřenými ústy, ale ve skutečnosti nechápali nic z toho, co jsem se jim snažil říci. Myslel jsem, že moje znalosti jim umožní vyjít z jejich bídy a přinejmenším navázat spojení s "Otcem" a nahlédnout do "království nebeského". Ale nebyly žádné důkazy o jejich duchovním probuzení, a to ani mezi mými učedníky.

Mé zklamání a pocit neúspěchu mne přivedly k radosti z toho, že se přesunu z pozemského života do nádherného stavu bytí, o němž jsem věděl, že mne po smrti čeká.

Zároveň jsem si pokládal otázku, jak ponesu bolest ukřižování. Po celou dobu své mise jsem žil ve více či méně neustále klidném – často povzneseném – stavu mysli s myšlenkami zaměřenými na"Láskyplné Vědomí Otce",tvůrce všeho bytí, s vědomím, že se na něj stačí jen obrátit a vše potřebné se samo okamžitě projeví.

Jestlipak dokážu zachovat svou vyrovnanost, až budu předveden před soud, až mne povedou k ukřižování, až mne budou přibíjet na kříž, až moje ruce ponesou tíhu mého těla?

Protože jsem se v tu chvíli poddával pochybnostem a strachu, běžná úroveň frekvence mého vědomí rychle klesala. Tento stav mne přivedl zpět do úrovně pozemských frekvencí vědomí.

Znovu jsem propadl své dřívější prudké povaze, která mě přiměla spáchat nepřiměřené činy, jež bych si nikdy dříve, když jsem byl ve stavu naprostého souznění s "Láskyplným Vědomím Otce", neuměl představit. Tyto mé pochybnosti a vnitřní spory se projevily v mém životě v podobě lidských citů a podnětů, které porušovaly Kosmický Zákon Lásky.

Nejprve se stala příhoda s fíkovníkem. Měl jsem hlad, a když jsem přicházel ke stromu, tak jsem v podstatě ani nečekal, že na něm najdu nějaké ovoce, neboť nebyla sezóna fíků. Když se ale opravdu ukázalo mé hledání jako marné, proklel jsem fíkovník. O dvacet čtyři hodin později uschl až do kořenů.

Byl to šokující zážitek. Bylo to poprvé, co moje slova nějak ublížila.

Mým učedníkům to však názorně prokázalo sílu MYŠLENKY, a to jak dobré, tak i zlé. Ukázalo jim to, že čím vyššího duchovního stupně člověk dosáhne, tím větší dopad mají jeho slova na okolí.

Využil jsem příležitosti, abych svým učedníkům na tomto ukázal, že jsem se choval bez přemýšlení, stejně jako většina lidí, kteří – když mají velká očekávání – nemohou mít nebo dostat to, co chtějí.

Obvykle reagují hněvem, slzami, nepřátelstvím a ostrým slovem, které se může, ale nemusí, stát jakýmsi "špatným přáním" nebo prokletím osoby, jež jim odepřela to, po čem toužilo jejich srdce.

Zde viděli na vlastní oči, co moje kletba udělala s fíkovníkem.

Nyní museli být schopni pochopit, že i když jim pevné přesvědčení může dát vše, po čem touží nebo si představují, musí si také neustále uvědomovat svůj vlastní duševní nebo citový stav. Nesmí v sobě skrývat zášť vůči ostatním, ale musí rychle odpustit, jinak by těm, kteří se jim znelíbili, mohli způsobit velké škody, jež by se jim v pravý čas vrátily jako úroda jejich setby. Vzhledem k tomu, že sklízíme to, co jsme zaseli, věděl jsem, že to, co jsem udělal fíkovníku, se mně nevyhnutelně nějakým způsobem vrátí.

Odvedl jsem své učedníky do Chrámu. Nebyl jsem tam léta a věděl jsem, že má návštěva zahájí sled událostí, které povedou k mému ukřižování. Někteří lidé mě poznali a na jejich žádost jsem je začal učit. Připojili se k nám další lidé a tlačili se na stánky lichvářů, kteří si začali stěžovat.

Jejich výkřiky a lamentování přerušily tok mých myšlenek, když jsem učil.

Náhle se ve mně probudil hněv. Shromáždili se kolem mě upřímní lidé, dychtiví slyšet slova o ŽIVOTĚ, která jim již brzy nebudu schopen říci, ale byli tu i lichváři, kteří se živili prodejem obětních zvířat, což lidem nepřinášelo nic dobrého. Tito muži jen přiváděli ostatní do dluhů a bídy. Krev se mi vehnala do hlavy, převrátil jsem stoly, rozházel jejich peníze a vyháněl jsem z Chrámu tyto muže, kteří měli místo srdce peněženku.

Najednou nastal velký hluk, výkřiky a lamentování. Několik lidí lezlo po čtyřech a snažilo se posbírat spadané peníze. Lichváři mě proklínali a křičeli, že jsem zlý a špatný a že dělám práci Belzebuba a dalších tisíců ďáblů. Kněží, Farizeové a všichni, kteří přinášeli velké oběti do Chrámu, se seběhli, aby zjistili příčinu hluku a zmatku.

Když vyslechli příběh od lichvářů, kteří byli mými činy velmi pobouřeni, odsuzovali mé chování a naříkali, aby tak zapůsobili na Kněze, přičemž každý z nich se snažil překřičet druhého, aby vyjádřili svou hrůzu z toho, co jsem udělal. Nikdy se nic podobného v Chrámu nestalo. Dokonce i ti, kteří mě předtím poslouchali, byli nyní v rozpacích z mého svévolného chování a přemýšleli, co jsem to za člověka.

Tlačili se k sobě a sledovali, co se děje, když se k nim Kněží a Farizeové přiblížili, dívali se na ně a přesvědčovali je o tom, že se snažím zničit vše, v co věřili, tím, že káži o falešném "Bohu", který byl v rozporu s tím, co doposud slyšeli ve svých synagogách. Kněží vyjádřili lidem svůj hněv a přesvědčili je, že můj hřích by je nakazil, kdyby i nadále naslouchali mému šílenství. Lidé postupně došli k přesvědčení, že na ně mám špatný vliv a že je třeba se mi vyhnout, než budu moci narušit mír v zemi a vyvolat hněv Římského guvernéra proti celé Palestinské zemi.

Moji učedníci se styděli za to, co jsem udělal, opustili toto místo a schovali se mezi uličkami v určité vzdálenosti od Chrámu. Když se ke mně později vrátili, dali mi jasně najevo, že byli mými činy bolestně zkoušeni. Přemýšleli, zda jsem ztratil zdravý rozum, jestli jsem se nezbláznil, prorokoval svou smrt a pak dělal přesně věci, které by pravděpodobně byly její příčinou.

A v tomto okamžiku, Jidáš, který nikdy úplně neodložil svou židovskou víru, začal pochybovat o tom, zda jsem opravdu Mesiáš. Učil jsem lid tři roky a římská nadvláda se nezmírňovala. Tři roky a lidé se nepřiblížili ke štěstí, které jsem jim slíbil. A teď se zdálo, že se ze mě stane narušitel míru – díky kterému se proti nim obrátí hněv Říma.

Slyšel, že židovský Velekněz se mě chce zbavit, a proto mu nabídl své služby, aby mě označil, když o to bude požádán.

Když nastal čas, abych se svými učedníky pojedl Pesach, zařídil jsem, abychom jedli všichni společně ve velké jídelně. Věděl jsem, že je to naposledy, co jím na Zemi. Nechci se vracet hluboko do vědomí té noci.

Cítil jsem nesmírný smutek při pomyšlení na to, že opustím své učedníky, kteří mi byli tak oddaní. S mým smutkem přišly i všechny mé obavy a mé vnitřní rozpory. Zažíval jsem chvíle hluboké sebelítosti. Cítil jsem, že nikdo nerozumí tomu, co jsem se snažil udělat pro svůj lid, a nechápe oběť, kterou jsem pro ně byl připraven přinést.

Jan živě vyprávěl příběh o poslední noci Izraelitů v Egyptě, než uprchli do pouště. Mluvil o Mojžíšově příkazu hlavě každé rodiny zabít neposkvrněného beránka, určitým způsobem ho uvařit a pokropit jeho krví dveřní zárubně všech izraelských obydlí, protože právě v tu noc andělé přijdou zabít všechny prvorozené Egypťany a jejich dobytek. S velkým potěšením připomínal výkřiky Egypťanů, když se probudili a našli v každém domě v krvi ležícího prvorozeného. Žádný nebyl ušetřen.

Byl to ten druh hrozných příběhů, které jsem odmítal, protože neměly žádnou cenu pro někoho, kdo hledá Vyšší duchovní Pravdu. Přemýšlel jsem, do jaké míry moji učedníci skutečně chápou, co jsem jim řekl o jejich "Nebeském Otci" a jeho Lásce k celému lidstvu.

Jak se mohli těšit z pomyšlení na to, že andělé zabíjejí prvorozené Egypťany, když jsem jim jasně řekl, že "Bůh", "Otec" je Láska?

Ale Židé se vždycky zabývali proléváním krve, aby odčinili své hříchy.

Dokonce i Abraham, zakladatel izraelského národa, byl přesvědčen, aby vzal svého jediného syna do pouště, zabil ho a nabídl jej jako oběť Bohu. Jak pohanská a odporná myšlenka!

Myslel jsem na zvířecí oběti v Chrámu. Miloval jsem všechny divoké tvory tak, jak jsem je mohl jen milovat, takže tato praxe pro mě byla ohavností.

A teď jsem měl být usmrcen, protože jsem se odvážil vyslovit slova Pravdy. A když jsem uvážil, jak málo se mi podařilo předat své znalosti, přemýšlel jsem, proč jsem byl vyslán na takovou misi!

Cítil jsem krátký záchvěv nelibosti a hněvu mísícího se s mými obvyklými pocity lásky k těmto mužům.

S určitou jízlivostí jsem přemýšlel, jaké účinné znamení bych jim mohl nechat jako vzpomínku, abych jim připomněl všechno moje učení, když už nebudu s nimi.

Když tak rychle zapomněli na všechno moje učení o "Otcovské Lásce" a užívali si strašného příběhu Pesachu, zatímco jsem byl stále v místnosti s nimi – kolik si budou pamatovat, až zemřu jako "zločinec" na kříži, nejvíce hanlivou smrtí?

S těmito potměšilými myšlenkami jsem vzal chléb, rozlomil ho, předal svým učedníkům a řekl jim, aby ho jedli.

Přirovnal jsem lámaný chléb k lámání mého těla a požádal jsem je, aby "lámání a rozdělování chleba" dělali na památku oběti mého těla, že jsem přinesl PRAVDU – Pravdu o Bohu, Pravdu o Životě a Pravdu o Lásce.

Když si uvědomili, že mám zvláštní náladu, přestali jíst, poslouchali mě, vzali chléb a tiše ho jedli.

Potom jsem vzal svůj pohár s vínem a podal jej dokola s tím, aby se každý napil, protože to je symbol mé brzy prolité krve, jelikož jsem se odvážil jim přinést Pravdu o Životě.

Viděl jsem, že tón mého hlasu se některých dotkl. Střízlivě se každý trochu napil a podal pohár svému sousedovi. Ale stále nic neřekli. Cítili, že to myslím vážně a že nebudu tolerovat další diskusi.

Potom jsem jim řekl, že mě jeden z nich zradí.

(Hluboko uvnitř sebe jsem chápal jeho motivy a věděl jsem, že je součástí budoucího sledu událostí. Hraje pouze roli, ke které ho jeho povaha vedla. Věděl jsem, že bude hodně trpět, a soucítil jsem s ním. Ale tyto myšlenky jsem si nechal pro sebe.)

Když jsem zmínil, že mě jeden z nich zradí, a řekl jsem Jidášovi, aby odešel a rychle udělal to, co musí, učedníci ožili a přemýšleli, jestli skutečně toto jídlo je jejich posledním jídlem se mnou.

Nyní se dostavila velká citová tíseň, otázky, dokonce i obviňování za to, že jsou dovedeni do takové pasti.

Znovu uvažovali, co budou dělat se svými životy po mém odchodu. Ptali se, jaké by měli postavení ve společenství, kdybych byl ukřižován. Tvrdili, že budou předmětem posměchu. Nikdo by už nikdy nevěřil jedinému slovu, které kdy řeknou.

Hluboce zarmoucen jejich sobeckou odezvou na mou těžkou situaci jsem je ujistil, že se nemusí bát o svou vlastní bezpečnost. Opustí mne a nebudou spojováni s mým ukřižováním. Navrhl jsem, aby se po mé smrti rozešli a vrátili se do Galilei.

To se hluboce dotklo Petra, který rozhořčeně odpověděl a popřel, že by se mě někdy zřekl – ale ovšem, že to udělal i on.

Veškerá láska, kterou jsem cítil ke svým bližním, vše, čeho jsem pro ně toužil dosáhnout – v tomto okamžiku, kdy jsem je tolik potřeboval – narazily jen na nepochopení, dokonce odpor. Jejich jedinou starostí bylo, co se s nimi stane. Žádná slova útěchy, žádná nabídka pomoci ani úzkost z mého nadcházejícího utrpení.

Jak tvrdé je lidské srdce, pomyslel jsem si. Kolik století bude trvat, než člověk dokáže překonat své vlastní utrpení a bolest, aby pocítil sebemenší kousek lásky a soucitu k těm, kteří byli ještě nešťastnější než oni sami?

A tak – i když jsem byl hluboce zklamaný – dokonce zraněný – jejich sobeckými projevy, také jsem je chápal a pokusil jsem se dát svým učedníkům odvahu čelit budoucnosti a ujistil jsem je, že s nimi budu vždy, i když budu skrytý před jejich zrakem.

Práce, kterou jsem zahájil, bude pokračovat i z "druhého břehu". Neopustím je.

Řekl jsem jim, aby se odkazovali na vzpomínky z doby, kdy jsem byl s nimi. Upozornil jsem je, že bude mnoho těch, kteří budou pokračovat v cestě se znalostmi, které jsem jim dal, ale cizí lidé se budou snažit přidat do mého učení hlas tradice a rozumu. Moje slova budou tak zkreslena, že nakonec již nebudou odhalovat původní Pravdu, již jsem přinesl světu.

Když jsem jim řekl, co se stane, rozzlobili se – a dokonce zpanikařili. Ulevilo se mi, když jsem viděl, že moje učení nakonec nebylo marné – jejich uši nebyly úplně hluché. Požádali mě, abych jim pověděl víc – ale zvedl jsem ruce a řekl, že to je vše, co jsem jim mohl sdělit.

V tuto chvíli jsem cítil, že jsem na Zemi řekl vše, co jsem měl říci, a že mé proslovy k lidem byly skončeny. To, co jsem nyní chtěl ze všeho nejvíce, bylo stáhnout se do ticha a najít mír a úlevu ve svém spojení s "Otcem".

Opustili jsme jídelnu a vydali se na Olivovou horu, ale nálada mých učedníků byla směsicí vnitřního sporu, strachu a pochybností. Většina z nich mě opustila, aby se přidala ke svým rodinám a přátelům, kteří stále slavili Pesach.

V zahradě byl zvláštní kámen ve formě malé jeskyně. Rád jsem se v něm ukryl před větrem.

A tam jsem se posadil, meditoval a modlil se a hledal cestu k povznášející harmonii, které jsem kdysi dosáhl. Věděl jsem, že vstupem do spojení s "Otcovskou Láskou" mé obavy zmizí a ocitnu se ve stavu naprostého a úplného míru a důvěry.

Současně jsem cítil, jak do mě proniká Síla Lásky a ovládá mé lidské vědomí. Mého srdce se zmocnila síla, která mi měla pomoci vydržet to, co mě čeká. Dokáži zůstat v Lásce a dávat Lásku až do posledního vydechnutí.

A tak tomu bylo.

Ani se nepokusím vrátit k soudu a ukřižování. Neboť to nemá žádný význam.

Když jsem nakonec zemřel na kříži a můj duch vystoupil z umučeného těla, byl jsem vyzvednut do zářivého a nepopsatelně krásného SVĚTLA. Byl jsem obklopen vřelou a utěšující LÁSKOU, jak jsem nikdy předtím nezažil. Cítil jsem, jako bych byl zahalen chválou, mocnou jistotou, že jsem pracoval dobře, přílivem vesmírné síly pokračovat v práci, radostí a vytržením, že žádný pozemský stav se s tímto nedá srovnat. Získal jsem přístup k nové a nádherné úrovni života, ale přesto jsem sestoupil ve vědomí, abych zůstal ve spojení s těmi, jež jsem zanechal na Zemi. Dokázal jsem se ukázat těm, kteří byli dostatečně citliví, aby mě viděli. Příběh Tomáše, jenž údajně vložil prsty do mých zranění, je však nesmyslný.

Moji učedníci nevěděli, že jsem se tajně domluvil s Josefem z Arimatie, aby po mé smrti vzal mé tělo do jeho vlastní nepoužívané hrobky, kde ho mohl před západem slunce nabalzamovat, jak bylo zvykem.

Když pak padla tma a všichni v Jeruzalémě drželi Šábes, Josef a jeho dva důvěryhodní sluhové na koních v průběhu noci a ještě celého následujícího dne nepozorovaně tajně převezli mé tělo do pohoří poblíž Nazaretu v Galileji.

Tam, za pomoci mé rodiny a mých pokynů, podle nichž mají postupovat, najdou malou skrytou jeskyni, která mě chránívala před bouřkami a kam jsem se uchyloval před lidmi, když jsem byl mladý, nešťastný, vzpurný a v rozporu s celým světem.

Josef slíbil, že najde jeskyni podle mapy, kterou jsem mu dal, a tam mé tělo po dalším nabalzamování zanechá. Postavil a důkladně uzavřel také malý vchod, který ostatky chrání před možnými vetřelci. Tam tedy moje tělo odpočívá, v bezpečí a neobtěžováno.

Bylo o mně řečeno, že moje tělo vstalo z mrtvých. Jaký nesmysl vyvolaný pozemskou myslí při hledání uspokojivého vysvětlení týkajícího se mé smrti jako zločince na kříži!

K čemu by mi sloužilo pozemské tělo ve vyšší úrovni života?

Jak mohl takový směšný mýtus přetrvat až do 21. století? Nedostatečné porozumění "Křesťanů" lze měřit podle skutečnosti, že až do dnešního dne slepě přijímali taková ustrnulá tvrzení.

Přemýšlejte o tom pečlivě. Když jsem byl osvobozen od pozemského těla a prožil jsem tuto zkušenost blaženosti a slavného vytržení, které je přechodem do vyšší úrovně VESMÍRNÉHO VĚDOMÍ, proč bych se chtěl vrátit do pozemské úrovně a do svého těla? Jak užitečné by to bylo pro mě ve vašem světě nebo v mém?

Zatímco "hmotná podstata" mého těla, když jsem žil na Zemi, mohla být produchovněna, jakmile se dokonale sladila s "Láskyplným Vědomím Otce", nebylo mé tělo překážkou a zátěží mých následných cest do Nejvyšších Duchovních Říší.

Viditelné věci jsou pouze projevem zvláštních frekvencí vibrací ve vědomí, které způsobují "MIHOTÁNÍ SMÍTEK PRACHU neboli ČÁSTIC", jež vypadají jako pevná "hmota". Každá viditelná látka má svou vlastní jedinečnou vibrační frekvenci. Změna rychlosti vibrací způsobí změnu vzhledu "hmoty". Když se energie vědomí změní, změní se i vzhled "hmoty".

To je důvod, proč jsem se mohl soustředit a snížit své frekvence vědomí do té míry, že jsem svou podobu zviditelnil lidskému oku. Mohl jsem se vrátit ke svým učedníkům a být jimi viděn. A to jsem udělal. Miloval jsem je víc než kdy předtím a dlužil jsem jim veškerou možnou slíbenou podporu a zabezpečení, kolik jen jsem jim byl schopen poskytnout po své smrti.

A nejen to. Bylo nutné nasměrovat do jejich myslí moji vlastní sílu, aby jim dala podnět a odvahu pokračovat v práci, kterou jsem zahájil.

Chci však, abyste věděli, že "jednotlivé vědomí", které vystoupá ve vibračních frekvencích až k samotným branám Vesmírné Tvůrčí Úrovně, se stává JEDINEČNÝM SVĚTLEM, JEDINEČNÝM VĚDOMÍM, jež nepotřebuje žádné tělo, které by vyjadřovalo a radovalo se z toho, co vše si NÁDHERNÉ VĚDOMÍ v nejvyšších DUCHOVNÍCH SFÉRÁCH může představit. Je to nejvyšší a nejúchvatnější stav bytí, jenž nemá žádnou z potřeb, přání a podnětů, které zažívají ti, kdo se zcela nepovznesli vysoko přes a za hranice svého ega.

Když jste na Zemi, vaše mysl zůstává ukotvena v určitých úrovních vibračních frekvencí, uvězněná v tělech, která mají své vlastní potřeby. Pokud by se vaše vědomí skutečně povzneslo nad tyto rozměry, vaše pozemské já by zmizelo. Když jsem byl uvězněn v těle, také jsem se ocitl z velké části uvězněný v těchto úrovních vibračních frekvencí vědomí.

Kromě toho vaše představivost sama o sobě nemůže stoupat nad rámec vašich minulých zkušeností, a tak jste uzavřeni ve své minulosti, kterou plánujete pro svou budoucnost.

Postupně vás však povedou duchovně vyvinutější jedinci, kteří jsou dostatečně citliví na to, aby se dostali do vyšších duchovních úrovní, a kteří tak mohou překročit vaše současné hranice vědomí.

Zaznamenají pro vás ty úžasné zážitky a stavy, které jsou mimo váš vlastní dosah a o něž pak sami budete chtít usilovat. Tímto způsobem jdete vpřed v úrovních nebo krocích duchovního rozvoje.

Každý krok vám přináší vyšší vizi toho, čeho lze dosáhnout, a od této vize si stanovujete nový cíl. S tímto cílem, který máte stále před sebou, se snažíte očistit od škodlivého vlivu podnětů "chtění a odmítání" ve vašem pozemském životě. Krok za krokem překonáváte své ego.

Když překonáte své ego a ono zemře ve vašem vědomí, pak plně žijete ve "Vědomí Otcovské Lásky" a objevíte skutečnost Nebeského Království ve svém životě, ve vás a ve vašem okolí.

Proto, abych VÁM umožnil dosáhnout těchto vrcholů lásky, radosti, souznění a vytržení, jsem žil, pracoval a zemřel v Palestině a nyní k vám přicházím prostřednictvím těchto Dopisů.

Nedovolte, aby moje práce byla podruhé zbytečná. Když čtete tyto stránky, hledáte, meditujete a modlíte se za osvícení, pocítíte "Otcovu" odpověď, a budete-li každý den pozorně naslouchat, uslyšíte "Otcův Hlas".

Tento Hlas je vždy s vámi. Prolomte bariéry vytvořené vaší vlastní vůlí.

Otevřete se, abyste získali sílu, schopnosti, tvůrčí myšlenky a lásku přímo z "Láskyplného Vědomí Otce".

Čtěte znovu a znovu tyto Dopisy, aby prostoupily a naplnily vaše vědomí. Budete se pohybovat směrem ke SVĚTLU a vyzařovat SVĚTLO směrem k ostatním. Takové SVĚTLO není jen "světlo" jako elektřina, ale je to samotná podstata VESMÍRNÉHO VĚDOMÍ, kterou jsem vám popsal ve svém Dopisu 1.

Zářením SVĚTLA budete vyzařovat bezpodmínečnou lásku. Podpoříte růst a duchovní rozvoj všech ostatních živých bytostí. Budete usilovat o nasycení, péči, ochranu, uzdravení a vzdělávání. Budete chtít láskyplným způsobem pomoci nastolit řád a pořádek, v němž každý může žít spokojeně, šťastně a v hojnosti.

Budete v Království Nebeském.

Současně si nedělejte iluze.

V době, kdy budou tyto Dopisy předány vnějšímu světu, budou existovat stále stejná obviňování, stejná odsuzování, stejná řeč o Satanovi, ďáblovi, jako když jsem poprvé učil v Palestině. Buďte odvážní, modlete se za odvahu. Ti, kteří vydrží až do konce, se povznesou nad nepokoje a násilí a spočinou v míru a radosti Království Nebeského.

[1] conviction in 'consciousness'